Všimli jste si poslední reklamní kampaně Dolce Gusto na nový kávovar MiniMe? Ne? Pak asi nejste sami. Ale jestli ano, právem si položíte otázku: mysleli to vážně?
Základem prezentace nového kávovaru Dolce Gusto na českém trhu měla být šifrovací hra na sociálních sítích a sehraný únos kávovaru dvěma lupiči. K záchraně kávovaru před zničením a tím i k výhře nového Dolce Gusto MiniMe se měl někdo ze soutěžících propracovat rozluštěním několika šifer. Geniální? No minimálně mě to nadchlo, když pominu, že jsem se o soutěž dozvěděl až v době, kdy bylo po ní a zasloužený vítěz se těšil z kávovaru Dolce Gusto MiniMe doma v kuchyni.
Dolce Gusto MiniMe
Na koho byla celá kampaň zacílená? Už když se podíváme na obrázek kávovaru Dolce Gusto MiniMe, musíme konstatovat, že po designové stránce se nejedná o nic zvláštního. Naopak, zřetelně jsou vidět prvky shodné s dřívějšími úspěšnými modely, markantní je plastové, levně vypadající zpracování. Podle slov marketingové agentury, která za celou kampaní stojí, se tentokrát cílilo na mladší generaci pijáků kávy. Tomu odpovídá i soutěživé pojetí propagace, komunikace přes Youtube, Facebook a miniweb zachrantekavovar.cz. Dá se předpokládat, že kávovar Dolce Gusto MiniMe půjde s cenou trochu níž, než doposud prezentované designově bohatší přístroje, konec konců - mladí přece nemají peníze.
Dolce Gusto soutěž má svého výherce
Kávovar tedy nakonec zničen nebyl, to by byla přece jen škoda, skončil v rukou šťastného luštitele šifer. Jeho jméno se sice nikde veřejně neprezentuje (nebo jsem na něj alespoň nenarazil), ale věřím, že to nebude nikdo menší, než Robert Longdon z Šifry mistra Leonarda - a dalším počinem jeho dešifrovacího talentu bude třeba něco s větším společenským dopadem. Pozastavme se ale nad vedením celé kampaně a zpracováním jejích prvků.
Dolce Gusto - když amatéři točí video
Jakkoliv se malá stránečka se soutěží i doprovodný mumraj na Facebooku celkem povedly - kdybych to stihnul, určitě bych si taky zasoutěžil - co si ale Dolce Gusto určitě nezaslouží, je odfláknuté video, které soutěž uvozuje. Proti anglosaskému světu, kde většina dětí projde desítkami představení ve školních divadelních hrách před publikem z rodičů (určitě jste to viděli v nějakém filmu) a kde i obyčejný řezník dokáže jakš takš pracovat s hlasem a přednesem před kamerou, v české kotlině se lidé schopní něco říct na kameru bez trapnosti a amatérismu rekrutují téměř výhradně z řad herců. Proč nebyli ke krátkému videu přizváni lokální herci z nejbližšího ochotnického spolku, kteří by dali výsledné šarádě trochu profesionálnější vzezření, zůstane asi navždy záhadou. Takto jsou výsledkem jen rozpaky nad snahou dvou pánů, kteří slušně rozjetou propagaci korunovali trapným huhňáním neuměle sestavených větiček. Hrůza!
Žádné komentáře:
Okomentovat