Dolce Gusto na našem pracovišti

Na našem patře ve firmě pracuje celkem patnáct lidí, včera jsem to počítala. Těch, co by neujížděli na dobré kávě je tu výrazná menšina, tedy jeden člověk - reklamní expert Slávek. Stylizuje se trochu do Indie a pije pouze sypaný čaj z konvičky, kterou si údajně dovezl z Pákistánu. Nevím. Mám pocit, že jsem úplně stejnou viděla v podchodu a stála 250 korun. Pán, co ji prodával, byl sice taky z Asie, ale jako Pákistánec mi rozhodně nepřipadal.

Rozhodla jsem se na vlastní pěst, nejčastěji v obědové pauze (to kdyby se zaměstnavatel domáknul mého blogu a začal řešit, co dělám v pracovní době) udělat malý průzkum našeho patra a hlavně toho, co kdo pije za kávu.

Můj průzkum na Dolce Gusto

Před dvěma léty jsme za spolupráci s jedním obchodním řetězcem dostali několik kávovarů Dolce Gusto a i když se podle mě svým provozem do kanceláře moc nehodí - jedna káva přijde příliš draho - stačilo ten náš postavit v kuchyňce a děly se divy. První se lidem na stolech objevily krabice s kapslemi Dolce Gusto, nejčastěji jednoduché presso nebo kapučíno. Po několika týdnech až měsících se klasické chuti, po kterých sáhne opatrnější začátečník, začaly čím dál častěji zastupovat s pestrobarevnými krabicemi dalších příchutí a nápojů. Mým cílem je postupně projít kóje a skleníky na našem patře (tak říkáme odděleným kancelářím za sklem) a zjistit, jaké kávě Dolce Gusto dává který z kolegů přednost, a proč.

Jarka a její Dolce Gusto Café Au Lait

Café Au Lait znamená káva s mlékem. Italsky to zní perfektně, ale ve skutečnosti je to klasický český snídaňák, čili velký hrnek řídké kávy s mlékem. Mňam :-) Proti jiným kapslím Dolce Gusto obsahuje Au Lait instantní kávu a instantní mléko. Neříkám že si doma k snídani nedělám úplně to stejné, ba co víc, máčím si do toho vánočku a čtu noviny, ale 98 Kč za 16 kapslí bych asi nedala, když stačí krabice s mlékem do ledničky za 15 korun a běžné instantní kafe s cenou sto korun za dvě stě gramů. Ale proti gustu.. zeptáme se ale přímo Jarky.

Jarka a její Dolce Gusto úlet

"Dolce Gusto Au Lait je kávička, na kterou jsem narazila náhodou na jedné předváděčce na výstavišti, zaujala mě spíš ta krabice, protože vypadá tak karamelově."

Povytáhnu obočí. Jednak Jarka vyslovuje Au Lait skoro jako "úlet" a jednak mě nikdy nenapadlo, že by obal kávových kapslí vzbuzoval nějaké chuťové představy. Ale asi ano.

"Tak jsem si jeden Au Lait vyškemrala," pokračuje Jarka, "abych ho vyzkoušela. No řeknu vám, obyčejné kafe s mlékem. Ale já byla tak navnaděná na karamelovou chuť, že jsem to nemohla takhle nechat. Ještě s horkým hrnkem Dolce Gusto Au Lait jsem začala brousit po okolních stáncích, až jsem to našla - balené mléčné karamelky. Dala jsem si jednu do pusy a zapila hořkou kávou s mlékem. A bylo to přesně to, co bylo potřeba!!!"

Nepřestávám zírat. Dát si cumlavou karamelku a zapít ji kávou, to by mě v životě nenapadlo. I když, musím říct, že tu chuť v puse úplně cítím.

"A tím to začalo." Pokračuje Jarka, i když pro mě by to klidně stačilo. "Začala jsem pátrat, jak si karamel do kávy přidat, až jsem objevila toto." A vytáhne se zásuvky nějakou sklenici se zabořenou lžičkou. Karamel k roztírání na toustíky, něco jako Nutela. Značka nečitelná.

"Stačí malá lžička," pokračuje zaujatě Jarka a vytahuje lžíci na polévku, "a káva s mlékem Dolce Gusto je luxusní karamelová káva, kterou jsi ještě neměla".

Teď sedím zpátky ve své kóji a dopisuji rychle tento článek do blogu. Karamelová káva mi leží v hlavě, stejně jako záhada, jak bezkonkurenčně nejmlsnější holka z našeho patra může být tak hubená.

"A tady je jedna pro Tebe!" protrhne mě z rozjímání naprosto rozjetá Jarka a praští mi hrnkem Au Lait s ponořenou polévkovou lžící na stůl. Jsem trochu na vážkách. Nebude to moc sladké? Trochu jsem upila a najednou jsem všechno pochopila. Je to totiž opravdu úlet.